Ve vrátkách Klokánku Dubí se potkáváme s tetou Zuzanou a se sedmnáctiletou Libuškou. Obě mají nedaleko k pláči, nasedají do auta a odjíždí. Klokánek v Dubí, kde byly dosud doma, je totiž jeden ze tří, které musí kvůli víc než stomilionovému dluhu Fondu ohrožených dětí (FOD) skončit.
A dost možná není poslední, neboť vláda ve čtvrtek fondu zamítla mimořádnou dvacetimilionovou dotaci, která měla tato zařízení pro okamžitou pomoc týraným či zanedbávaným dětem zachránit (více čtěte zde).
Dubský Klokánek, kde ve dvou bytech dosud bydlelo osm dětí spolu s "tetami", v uplynulých dnech opustili téměř všichni obyvatelé. Některé děti se přestěhovaly do teplického Klokánku, jiné šly do dětského domova, k pěstounům nebo se vrátily k rodině. Budova se prodává nedalekým lázním, kam děti chodily navštěvovat seniory. Místo Klokánku zde budou bydlet lékaři.
V den stěhování teta Jiřina Záhorczová v kuchyni ještě připravuje oběd pro poslední dvě malé obyvatelky - čtyřletou Romanku a její o dva roky mladší sestru Jarušku. Po obědě společně odjedou do Teplic. "Teta je moc hezky hodná na světě," říká Romanka. Sama se prý do teplického Klokánku těší, ze stěhování smutná není. "Ale teta jo," prozrazuje. Romanka s Jaruškou mají štěstí. Spolu s nimi totiž do Teplic přechází teta Jiřina, která o ně pečuje od chvíle, kdy před rokem a půl v Klokánku skončily.
Dvouletý Kubík takové štěstí neměl. Sociální pracovníci kvůli nejisté situaci zařízení rozhodli, že půjde do dětského domova.
"Vyprávěli jsme mu, že to tam bude skvělé, jak si bude hrát s dětmi, aby nebyl smutný a těšil se. Když jsme ho tam ale přivezli, tak v domově byly jen samé velké děti. To bylo moc smutné," říká Daniela Brníková, která řídí Klokánky v Teplicích, Dubí i Ústí nad Labem.
Lékaři, prádlo, nákupy. Je to stejné jako doma, říká teta
Tety situaci podle ředitelky Brníkové mnohdy snáší hůře než samotné děti. Klokánek je totiž jejich poloviční domov. V bytě se čtyřmi dětmi se po týdnu střídají dvě. Celý týden je tak teta s dětmi dvacet čtyři hodin denně. Když Jaruška v noci pláče, jednoduše přicupitá ze tetou, která spí vedle v obývacím pokoji.
"Lékaři, nákupy, prádlo. Je to stejné jako doma, jako kdybych byla jejich maminka. Myslím, že děti tu s námi přeci jen mají bližší vztah než v ústavech. Měla jsem tu děti od miminka až po osmnáctiletou dívku, dohromady za ty tři roky se u mě vystřídalo takových patnáct, šestnáct dětí," říká Jiřina, jejíž vlastní děti jsou již dospělé. "Abyste tu mohl pracovat, musíte mít rád děti, to nejde jinak," dodává.
Tříletá Simonetka odpočívá po obědě. V ústeckém klokánku je se svým šestiletým bráchou.
Jenže najít zaměstnankyně či zaměstnance, kteří jsou ochotni trávit každý druhý týden bez vlastní rodiny, není jednoduché. Podle Daniely Brníkové, která tety a strýčky přijímá, proto musí jít o mladého bezdětného člověka nebo naopak staršího s dospělými dětmi. "Také to musí být někdo, kdo má určitou finanční jistotu, protože výplaty teď byly hodně nepravidelné. Nemůžeme se spolehnout na to, že každý měsíc peníze přijdou," vysvětluje Brníková.
Šéf FOD: Mohou skončit i další KlokánkyŘeditel Fondu ohrožených děti (FOD) Jan Vaněk pro iDNES.cz reagoval na čtvrteční rozhodnutí vlády mimořádnou dotaci fondu neposkytnout. Čekal jste, že vláda dotaci zamítne? Může se FOD vzpamatovat bez pomoci státu? Budete se ještě snažit jednat o pomoci s vládou? |
Teta Jana Myšková v Klokánku Ústí nad Labem pracuje dokonce non-stop, domů nejezdí a s dětmi tak je již asi rok v kuse. Nyní se stará o dívku a dva kluky. "Honzík je tady od začátku. Tomášek i Terezka také, před třemi roky jsem je přijímala," říká Myšková, zatímco míchá a hlídá hrnce na sporáku. Matka Tomáše a Terezy je ve vězení, dětem však píše dopisy a slibuje, že si je po propuštění vezme k sobě.
Ústecký Klokánek má kapacitu 28 dětí a v současnosti je téměř plný. V poslední době navíc nakrátko přijímal několik dětských nelegálních běženců. "Máme tu připraveno plno oblečení od miminek po dospělácké velikosti. Děti přijímáme často v noci. Je potřeba je vykoupat, očistit od parazitů, takže musíte mít vše k dispozici," vysvětluje Brníková.
Pro děti a srdcem. Ale na dluh
"To, že musíme odcházet, je pro nás moc smutné, ale jestliže prodej této budovy pomůže celkové situaci Fondu ohrožených dětí, tak to rozhodnutí respektujeme," říká ředitelka Brníková. Teplické a ústecké zařízení bude fungovat dál, alespoň zatím. "Člověk se za to stydí, že jsme se dostali k takovým strašným dluhům, ale fakt je, že my jsme je fyzicky nezpůsobili," vysvětluje.
Brníková kritizuje způsob financování Klokánků, který vyplývá z novely zákona o sociálně právní ochraně dětí. "Nedostáváme peníze stejně jako dětské domovy na kapacitu, ale jen na přítomné děti a ještě k tomu zpětně. To je nespravedlivé. Když je dítě třeba dva týdny v nemocnici, tak žádný příspěvek nedostaneme. Přitom za ním každý den jezdíme, vozíme mu věci," pozastavuje se Brníková.
Terezka a Honzík v ústeckém klokánku pomáhají tetě s přípravou oběda (19. 8. 2015).
A jak vidí podíl zakladatelky a dlouholeté ředitelky Klokánků Marie Vodičkové na současné finanční situaci fondu? "Mně dala před lety volnou ruku, otevřeli jsme zařízení v Ústí a v Teplicích. Udělala to, protože jsme jako fond museli odmítat přes tisíc dětí ročně, v Klokáncích nebyla místa," říká Brníková.
Vodičková tedy investovala a zakládala další Klokánky, které sice byly potřebné, fond však na ně neměl finance. "Dělala to kvůli dětem. Je fakt, že se rozhodovala sama, neměla žádného finančního poradce, rozhodnutí dělala srdcem," uzavírá Brníková.
Z dluhů se nyní organizaci snaží dostat nový ředitel Jan Vaněk, který vedení fondu převzal v červnu. Zavedl úsporná opatření a domlouval splátkové kalendáře se zdravotními pojišťovnami a Správou sociálního zabezpečení, jimž FOD dlužil miliony. Usiloval rovněž o udělení mimořádné dotace, kterou, jak již bylo řečeno, vláda ve čtvrtek zamítla.