Klokánky dostal do dluhů stát. Platí pozdě a málo, říká Marie Vodičková

22. dubna 2015  18:32 IDNES

Zařízení pro opuštěné či odebrané děti Klokánek se dostaly do
existenčních potíží. Jejich zřizovatel, Fond ohrožených dětí
má dluhy, které nestačí splácet. Podle jeho zakladatelky Marie Vodičkové peníze
chybí, protože stát platí s několikaměsíčním zpožděním a pouze na lůžko, které
je obsazené.

Je pravda, že Fond ohrožených dětí dluží
na sociálním pojištění 22 milionů?
Ano. Pražská správa sociálního zabezpečení nám
zrušila splátkový kalendář, který jsme chtěli navýšit z dosavadních sedmi
na dvaadvacet milionů. Ke zrušení došlo, ačkoliv jsme navrhovali
splátky po milionu korun měsíčně.

Jak je to u plateb na zdravotním pojištění?
Od Všeobecné zdravotní pojišťovny máme splátkový kalendář a splátky fungují,
protože jde o nižší částky než u odvodů na sociálních zabezpečení.

Proč dluhy vznikly?
Až do účinnosti novely zákona o sociálněprávní
ochraně dětí, tedy do konce roku 2012, jsme byli schopni odvody z mezd
hradit včas. Měsíčně činí zhruba pět milionů korun. Nezpožďovaly se ani mzdy
pro zaměstnance, na které vydáváme šest milionů měsíčně. Od roku
2013 jsme ale začali mít dluhy.

Po přijetí novely se nám ale začaly odečítat stovky státních
příspěvků. Na děti, o které se fakticky staráme, stát nedává ani korunu. Před
novelou jsme dostali peníze na všechny děti. Teď nám chybí na stovky z nich. Je
to dáno tím, že novela zákona je napsaná tak, že v zařízení může být umístěno
maximálně 28 dětí, a to včetně těch nepřítomných. Nad tento počet nedostaneme
peníze.

Dalším důvodem je, že státní příspěvek nám chodí se zpožděním dva
a půl měsíce. Například odvody za březen měly být uhrazeny do 20. dubna,
březnový státní příspěvek jsme ale zatím vůbec nedostali. Po dobu, než nám příspěvek
dorazí, musíme žít z darů veřejnosti. Za ně velmi děkuji. Jen za středu nám
dárci poslali na účet 85 tisíc korun.

Je tu ale ještě jedna věc. Protože nemáme vyjednaný splátkový
kalendář, přišli jsme o takzvanou bezdlužnost. To v praxi znamená, že
pět krajů nám nevyplatilo už přiznané dotace na sociální služby ve výši 11,2
milionu korun, což je další likvidační rána. Pokud by nám tato částka byla
vyplacena, mohli bychom doplatit našim zaměstnancům mzdy i běžné splátky
odvodů.

Nesouhlasíte tedy s názorem paní ministryně
Tominové, že situace je výsledkem špatného hospodaření fondu.
Ne, nesouhlasím. Na rekonstrukci, vybavení nebo koupi zařízení nám stát nic
nedal. A pokud bychom špatně hospodařili, nemohli jsme si za dobu
fungování koupit či pronajmout objekty, kde Klokánky sídlí. Přitom rekonstrukce
děláme desetkrát levněji než dětské domovy či stát.

Když se novela začala řešit, upozorňovala jsem, že je pro
Klokánky likvidační. Nikdo mi tehdy na ministerstvu práce a sociálních
věcí nevěřil a ještě mi pan náměstek ministra psal, že na tom budeme lépe,
protože získáme státní příspěvek 14 milionů měsíčně. Realita je ale
taková, že když jsou třeba prázdniny a děti pobývají
mimo Klokánek, jsou státní příspěvky kráceny a my dostaneme třeba osm milionů
za měsíc. Od doby, kdy začala platit novela, jsme už přišli minimálně o 30
milionů korun, protože před ní činil státní příspěvek na Klokánky 11 až 12
milionů korun měsíčně, nyní je to o dva až tři miliony korun méně.

Jsou jedinými dluhy Klokánků 22 milionů na sociálních odvodech a půl milionu na zdravotním pojištění?
Nejvíc problematické jsou ještě mzdy zaměstnanců, jichž nyní máme kolem šesti
set. Některým z nich, jde asi o čtyřicet lidí, jsme ještě nedoplatili mzdy
za prosinec loňského roku. Asi dva miliony nám chybí na lednové mzdy a na
únorové asi pět milionů.

V minulosti fond neměl potíže hradit svézávazky?
 Do potíží jsme se dostali i v roce 2006, kdy byla novelizace a na děti se
začaly vyplácet dávky státní sociální podpory. Tehdy jsme předpokládali,
že státní příspěvek činnost Klokánků pokryje a nepožádali jsme si o státní
dotaci. Pak ale došlo k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí nastolilo
výklad, že to, co nespotřebuje dítě, se musí vrátit po skončení pobytu v
Klokánku rodičům. Z těchto peněz jsme nic neměli, proto jsme museli požádat o
mimořádnou dotaci.

Hrozí Fondu ohrožených dětí exekuce?
Třináctého dubna nám byla doručena výzva správy sociálního zabezpečení k
úhradě 22,5 milionu korun do osmi dnů s upozorněním, že pokud peníze
nezaplatíme, pohledávku bude vymáhána exekucí. Zatím k soudu nedošla, Česká
správa sociálního zabezpečení by nám ale mohla obstavit účty i bez soudu.

A obstavila vám je?
Zatím ne. V úterý 21. dubna jsme podali žádost o nový splátkový kalendář, ve kterém jsme zkrátili lhůtu splácení do konce roku. A vzhledem k tomu, že pan premiér řekl, že předpokládá, že do konce roku nám pomůže, tak spoléhám na to, že exekuce nebude nařízena. Ale zda tomu tak skutečně bude, záleží na tom, zda nám stát bude opět vyplácet peníze na děti, o které se staráme a vyplatí to, co nám bylo odepřel. Pokud se to nestane, musela by nás zachránit jedině veřejnost.

Potíže máte od ledna 2013. Jak v této situaci vidíte budoucnost Klokánků? Přežijí?
Přežijí, pokud poslanci podají návrh, aby se financování stalo logicka normální. To, že stát platí jen obsazené lůžko, nemá nikde obdoby.
I dětské domovy dostávají finanční prostředky i na neobsazené lůžko, a to na
rok dopředu. Navíc je platba za lůžko v dětském domově zhruba o sto
tisíc vyšší než je tomu v případě Klokánku. Přitom paní ministryně Marsksová
poslancům na podzim tvrdila, že bereme více peněz než dětské domovy.

Jsem přesvědčena, že zmíněná novela z ledna 2013 byla dělána jen
kvůli tomu, aby Klokánky zanikly. Klokánky ale nevznikly z iniciativy
ministerstva, ale veřejnosti a fungují. Jezdí je obdivovat i návštěvy ze
zahraničí. Měli jsme tu už deset autobusů z Francie se studenty sociálních věd
a pedagogy, kterým se systém Klokánků velice líbí. Podle nejnovějších
zahraničních výzkumů je pro přechodnou péči o děti lepší zařízení rodinného typu než
pěstouni, protože u nich klesá naděje pro rodiče, že se jim dítě ještě někdy
vrátí.